reklama

Jsme na Facebooku! Koukni, co je nového.

Seriál na Studenta.cz Dělat (si) radost - Doba je konzumní, jsme i my? Co nám vlastně dělá radost?

 

Seriál na Studenta.cz

Sport

Sport

Sportování patří k akademickému světu už od dob antického Řecka. Ve zdravém těle, zdravý duch:)

Všechny díly seriálu zde

Reportáž psaná v potu a krvi: zažil jsem Spartan race na vlastní kůži

13.6.2013 / Studentský život

Běh přes 12 kilometrů, podlézání ostnatého drátu, plazení bahnem a další překážky. Na tohle se nás sjelo přes tisíc z Čech a Slovenska. Proč? Protože jsme to chtěli dokázat! Před startem neznáme přesnou vzdálenost, trasu ani počet překážek. Organizátoři slíbili jen bahno, vodu, pot a krev. Splnili všechno!

V den závodu vstávám v 5:40. Sbalím se a vyrážíme směr Monínec. Na místě už je spousta závodníků a skvělá atmosféra. Na normálních běžeckých závodech se všichni rozbíhají a soustředěně připravují. Tady se místo toho všichni smějí, jsou pomalovaní čísly (chlapi samozřejmě bez trik) a ze všech stran se ozývá sparťanské zvolání „hauugh“. Vyzvednu si čip a začnu zjišťovat, kde je start. Ten je dole na místě, odkud vyjíždí sedačková lanovka.

Je 10:15. Stojím na startu převážně s dobrovolníky, kteří pomáhali den předtím na lehčí variantě závodu. Spirit neskutečný, při odpočítávání do startu řveme „hauugh“ a vyrážíme. Místo upravené sjezdovky zatočíme do lesa na kamenitou cestu směrem do kopce, kde se místy nedá jinak než jít chůzí. Asi v půli kopce přichází první překážka – nošení pytle s pískem. Neseme ho v malém okruhu do prudkého kopce a zase směrem dolů. Dál běžíme, tedy spíše jdeme. Mám co dělat, abych to udýchal. Nic si nenamlouvám, jsem slušně řečeno zničený. A to jen kousek od startu.

Dělej, dělej, jdeme! 

Skoro nahoře na sjezdovce čeká další překážka. Přelézt dvoumetrovou zeď, další podlézt a třetí proskočit dírou. Naštěstí to zvládám v klidu, ale energii mi zase vezme další stanoviště. Dobrovolník hlásí: „Vem si ty dvojitý hrábě a táhni to dokola.“ Dvojitý hrábě jsou těžký jako svině a táhnout je bahnem do sjezdovky je drsný. Musím na chvíli zastavit. Rozdýchám se a konečně běžím po rovince. Do další překážky běžíme několik kilometrů terénem včetně bahna a potoka. Poučen od zkušenějších se nevyhýbám vodě ani blátu. Cestou do kopce skoro zastavuji a zakusím to nejlepší na tomto závodu – vzájemnou podporu. Doběhne mě Slovák a říká: „Pojď, běželo se mi za tebou dobře, dělej, jdeme!“ A tak zase zrychlujeme. Vzájemná podpora na tomhle závodě byla úžasná! Lidi si pomáhali všude. Zažil jsem to z obou stran a obě stály za to!

PODÍVEJTE SE NA VIDEO:

Spartan Race - Moninec from 4Elements on Vimeo. (zdroj - Monínec.cz/4elements.cz)

Před námi už čeká další dobrovolník a pneumatiky od traktoru. Těším se na převracení, ale místo toho musíme celou pneumatiku zvednout a ujít s ní několik metrů. Další běh asi kilometr a šplh na laně. Zdá se to lehké, ale ne, když jste celí od bahna. Lano klouže a mám co dělat, abych dosáhl na zvonek nahoře. Dal jsem to! Další běh. To, že máme boty skoro od začátku plné vody a bláta snad nemusím ani říkat.

Na černovlasou srnku jsem neměl

Běžíme dlouho, mám dost. Hne se mnou až holka, která kolem mě prosviští. To ne, nemůžu si nechat nakopat zadek od ženský. Zrychluji a snažím se udržet za ní. Běží neskutečným tempem. Neřeší, jestli běžíme do kopce, z kopce, vodou, bahnem... Cestou z kopce skáče jak srnka, zato já si málem rozbiju hubu o větve a šutry. Na kamenech samozřejmě běžíme, je to Spartan race! Po několika kilometrech jsme u další překážky. Přelézt síť mezi stromy. Musím uznat, že s mokrýma rukama a nohama mám strach. Dál je výlez do kopečka, kde mi moje černovlasá srnka uteče. Snažím se jí dohnat, ale nemám šanci.

Zapadám do jezírka, ve kterém je asi metr vody a spousta bahna. Do bahna se bořím skoro po pás, takže měním strategii a plavu. Tedy odstrkuji se rukama v bahně, ostatní závodníci se smějí. Vylezeme z jezírka celí mokří a doběhneme k balíkům slámy. To je sranda, ale za nimi čeká ručkování. Dobrovolník nám radí, ať si usušíme ruce o prach na zemi. Dobrá rada, přeručkovávám s přehledem. Další běh. Jen si uvědomuji, že jsme dole pod kopcem. To znamená, že musíme znovu vyběhnout až nahoru. Běžíme, spíše jdeme lesem. Stoupání je značné, únava maximální. Cestou v lese na mě volá Slovenka, jestli mám v tom kouzelném batohu vodu (běžím s camelbackem). Zastavuji se a dávám jí napít. Praví: „Zachránil si jeden ľudský život“. Směju se a dohodneme se, že se uvidíme v cíli. 

S dobrou náladou vylezu nahoru, kde čekají diváci. Nechávám se strhnout atmosférou a zrychluji. Oddechnu si pod mostem, kde musíme vsedě vytáhnout a spustit traverzu. Potom přichází to, co jsme všichni čekali. Plazení pod ostnatým drátem. Myslel jsem, že je to sranda, ale není. Musíme se plazit bahnem několik metrů do kopce. Asi po metru začínám cítit kolena. V bahně jsou kameny a všichni si tady rozedřeme kolena i lokty. U drátu jsou diváci. Mladá slečna se na mě asi usmívá, ale já se jen bolestivě šklebím. Drátem to na holá záda bolí méně než ta kolena! Jednoznačně nejtěžší překážka závodu. Vylezu z ostnatého drátu a jdu k další překážce - „horolezecká stěna“. Úchyty jsou zablácené, dvakrát sklouznu a vím, že to nejde. Trest za nezvládnutí jakékoliv překážky je 30 angličáků. Asi po dvou dostávám křeč do jedné nohy. Zvedám se s bolestmi jen na jedné noze. Dodělám angličáky, vyběhnu a dostanu křeč do stehna.

Za hod oštěpem úsměv od krásky

Už jsme skoro v cíli, jen ještě hod oštěpem do slaměného panáka. Beru si oštěp od nejhezčí dobrovolnice a házím. Musel jsem se trefit, další angličáky bych už nezvládl. Dobrovolnice se směje, jsem jeden z mála, kdo to dokázal. Dobíhám do cíle, kde před samotnou bránou čekají dva gladiátoři. Závodníci přede mnou na ně řvou, tak na ně zařvu ještě silněji. Dostanu o to silnější ránu. Je mi to jedno a dobíhám do cíle. Krásky v šatech mi dají medaili a já se cítím jako bůh. Vyzvednu si triko s logem a nápisem na zádech „I finished, can you?“ a užívám si euforii. Za chvíli přiběhne moje Slovenka a se slovy „môj záchranca“ se objímáme. V areálu se potkáme ještě několikrát.

Jsem špinavý, ztrhaný, bahno mám všude, kolena, záda a lokty mám rozedřené do krve. Ale cítím se nejsilnější ve svém životě. Heslo závodu je „You'll know at the finish line!“ neboli „Pochopíš až v cíli!“. Chápu a děkuji organizátorům a dobrovolníkům za Spartan race!

Text: Petr Plachký
Foto: Radoslav Cerula, Matt Rybansky, Kateřina Plachká, Spartan race (více fotek v galerii)

Diskusní fórum

reklama
reklama
reklama